Musíme si pospíšit
S jarem rád vyrážím do přírody za sluníčkem a změnami, které vyvolalo. Využívám toho, že vegetace ještě není rozbujelá a nechám se unášet novými pohledy v až neskutečně průhledných lesích. Na svých vyjížďkách volím pomalejší tempo. Důvodem není jenom nevalná fyzická kondice ze zimního lenošení. Očima pátrám, kde se vinou a kam odbočují nenápadné cesty a cestičky, které mnohdy skrývají nečekaný potenciál pro bikera. Tento proces objevování je někdy celkem zdlouhavý, najít zajímavou odbočku a zjistit, je-li použitelná (někdy už to hold dál nejde) a cestu začlenit do celistvějšího celku určité trasy pospojované z dřívějška. Tak se mi podařilo najít spoustu zajímavých cest a míst, které by jinak nejspíš mému zraku zůstaly navždy skryty.
S jarem přichází i zklamání. Většina z těchto odlehlých údolí potoků, roklí a dalších míst zanedlouho beznadějně zaroste bujnou vegetací.
Musíme si pospíšit!
údolí Hostačovky mezi Košťanami a Vilémovem
údolí Doubravky nad keltským Hradcem
