Neziderské setkání

Koncem září jsem si v Podersdorfu na liduprázdné pláži Neziderského jezera užíval vody a sluníčka. Později odpoledne ke mě přiletěla s hlasitým křikem kachna a neohroženě se přibližovala. Seděl jsem na lehátku a když se u mě zastavila, nadále káchala. Nijak jsem nereagoval, ale zpozorněl jsem, protože jsem si všiml, že místo na mě se začala dívat na můj palec nohy. Uklidňoval jsem se, že tohle jí přece vrozená plachost nedovolí. Avšak vyvedla z omylu. Neohroženě vyrazila a palec sevřela.

S úlekem jsem jí ho ze zobáku vytrhl a v pudu sebezáchovy jsem vyhrabal zbytky svačiny, abych odpoutal její pozornost. Podařilo se. Dále se už věnovala jen ruce, která ji krmila, i když občas chytla za prst, viz obr.

Zřejmě dosáhla svého a odkolébala se do vody. Jenže moje radost netrvalo dlouho. Znovu spustila křik a začaly se k ní na hladinu jezera slétat kachny. Bylo mi jasné, že v takové přesile bych měl pramalou šanci, zvlášť když už mi nezbyl ani drobek potravy. Urychleně jsem pláž opustil.